Projekt je postaven na Slashovi jako skladateli a jediném sólistovi, za nímž poctivě maká špičková rytmická sekce - Josh Freese, bubeník Nine Inch Nails, a basista Chris Chaney z Jane´s Addiction. Autory nebo spoluautory textů jsou zpěváci sami, což jim dalo šanci být víc než jen hvězdami karaoke.
Vezměme to skladbu po skladbě.
Začíná Ghost s Ianem Astburym z Cult. Nádherný Slashův riff přijde po dvaceti vteřinách a jde kamsi do gotického rocku. Dá skladbě patos, který si Astbury s chutí vychutná. Nemá nějak mohutný hlas, ale s přibývajícím časem nás vtahuje do svého songu. Už v půlce cítíte, že musí vyvrcholit Slashovým sólem jak z dob Guns N´Roses. Jdna z lepších skladeb.
Pokračuje Ozzy a Crucify The Dead. Typický mečák v pomalém tempu přidá na energii, když dojde na refrén. Stařík je svérázný, moc se neudýchá, ani nepředvede nic zázračného.
Fergie je původně z jiného světa. Od zpěvačky Black Eyed Peas bychom čekali jiný typ hudby, ale z Beautiful Dangerous vylezla docela dobrá písnička, něco jako tvrdší Foo Fighters s řízným, uřvaným refrénem. I když se Slash několikrát pokusí o efektní rychlé sólo, hvězdou je nečekaně dobře rockující ne-rockerka.
Myles Kennedy z Alter Bridge zpívá Back From Cali. Riff jako z Black Sabbath, ale jinak celkem zapomenutelná skladba. Ale i tak si člověk povzdechne, kolik má Amerika dobrých rockových zpěváků.
A je to starý dobrý Chris Cornell s Promise. Jedna z nejlepších skladeb desky. Vůdčí hlas Soundgarden a Audioslave vás chytí od prvního okamžiku a když najede na refrén a foukne do vás první tón, jste dokonale jeho. Slash se citlivě drží v pozadí a sóluje až na konci. Možná je to jen zdání, ale Slashovo sólo může v někom evokovat závěrečný kytarový dialog mezi Georgem Harrisonem a Erikem Claptonem v beatlovském While My Guitar Gently Weeps. Krása.
By The Sword s Andrewem Stockdalem z Wolfmother je prvním singlem z desky. Je to krásná ukázka toho, jak dodnes přežívá hudba Led Zeppelin. Klasický rock má uprostřed netypické Slashovo sólo trochu z jiného světa, při němž zpočátku padne řetěz.
A je tu Adam Levine z pop rockových Maroon 5 v písni Gotten. Začíná hodně sladce a s echem. Cello a varhany podtrhuje romantickou atmosféru písně, která je napsána pro jemná dívčí srdéčka. Slash se ke konci pokusí přitvrdit, ale spíš proto, aby píseň nad smyčci vygradoval, než že chce Levina zválcovat. Trochu jiný typ skladby než všechny předchozí, ale pestrosti není nikdy dost.
Levina střídá další starý harcovník Lemmy. Ve svém Doctor Alibi se blýskne typickým uchraptěným a ušišlaným hlasem. Kdyby někdo řekl, že je to nově natočená stará a zapomenutá skladba The Who z šedesátých let, tak by se tomu dalo věřit. Příjemný kousek, jen co je pravda.
Watch This je jediná instrumentálka na desce. Mohli bychom ji označit za souboj mezi Davem Grohlem z Foo Fighters a starými přáteli Duffem McKaganem a Slashem. Uprostřed se rychlé tempo zlomí do pomalé santanovské mezihry, jíž lze označit slovem „honírna". Efektní nuda.
Hold On je parketou pro Kida Rocka. Nějak mu chybí energie, není moc přesvědčivý. Koneckonců, ani skladba nic moc, takové country ovlivněné session, uspořádané kvůli Slashovu elegantnímu sólu.
Nothing to Say zpívá M. Shadows z Avenged Sevenfold. Pomalý valivý riff jenom předznamenává ďábelské tempo, v němž pod Shadowsem řádí Slashova kytara až se vkrádá pocit, že tohle měla původně být instrumentálka. Dobrý kousek, jen co je pravda, nejtvrdší na desce. Ale proti Avenged Sevenfold je i thrashový závěr popárna.
Znovu se vrací Myles Kennedy se Starlight. Country s bluesovým a gospelovým nádechem znovu evokuje rock sedmdesátých let. Pěkný kousek pro ctitele jižanské hudby, ale upřímně řečeno, kapka přesvědčivosti navíc by neškodila. Slash se svým sólem ve stylu Jeffa Becka je někde jinde než Kennedy.
Rocco DeLuca je úplně neznámé jméno, tradičně orientovaný blues rocker. Saint Is A Sinner Too je oproti jiným skladbám méně hard rock a více alternativní styl s pop rockovými rysy. Pro tuhle desku neobvyklá skladba.
A končíme s Iggym a typickým hard rockovým riffem, které známe z jeho starých desek. Iggy Pop napůlzpívá zpočátku svým typickým až stařeckým hlasem, který známe už z časů China Girl, ale brzy se rozparádí, celý se rozzáří energií a se slohanem „Stejně jednou umřem, tak se vožerem" jako Satan zaslouženě šlusuje celé album.
A ještě poslední kousek, který se objevil jen na speciální edici. Alice Cooper s Nicole Scherzinger (!) v řízné rock´n´rollové palbě Baby Can´t Drive. Proč je taková hitovka na desce jen jako bonus? Nicole pumpuje skoro jako Tina Turner.
Slashova sólovka se dobře poslouchá, ale po několikátém poslechu vám přijde klišovitá. Občas máte pocit, že ta nebo ona skladba vznikla kvůli jeho sólu, které bylo možná vymyšleno dávno předtím než zbytek písně. Lepší poctu klasickému rocku ovšem dosud nikdo nevymyslel.