Rockzone.cz

Právě vysíláme: Objednej si svůj song, moderuje: Honza Křížek

MICHAL ŠENBAUER: S Českým srdcem na doživotí

Redakce | 6. 12. 2009 | Kategorie: Rock interview | Sdílej

Tentokrát se Andělská dvacítka předtáčela brzy po ránu a tak jediný muzikant, který byl vzhůru, byl šéf Českého srdce Michal Šenbauer, jenž už od brzkého jitra šukal po svém hospodářství dva kilometry za hranicemi Prahy.

Michale, vy teď slavíte dvacet let Českého srdce. Děláte to v podobě jednoho koncertu nebo kontinuálně po celý rok?

My Kelti slavíme pořád, protože nikdy nemáme žádnej jasnej plán. Nám stačí, že můžeme slavit slunce, měsíc, prostě spoustu věcí. Klidně oslavíme, že se zrovna chytil strom na zahradě nebo že nám něco funguje. To je jedna z typickejch keltskejch vlastností. K tomu se pak pokoušíme něco dalšího přidat. Jakoby plánovaně, ale moc plánovaný to není. Mezi to patřil náš nedávnej koncert v Retro Music Hall. Ale i na něm jsme slavili všecko možný. Nejen to dvacetiletí.

Za těch dvacet let jste urazili velký kus cesty. Na části z ní jste šli s bretaňským muzikantem Alanem Stivellem. Byl to on, kdo vás nejvíc vlivnil?

Určitě. A kromě něj to bylo setkání s Reonem. K tomu došlo zhruba ve stejný době. Reon byl malíř, kterej žil v Bretani zrovna v době, kdy jsme tam začali jezdit. Žil v takovým mystickým lese, v magický jeskyni. Žili jsme tam spolu s ním a odtamtud pořádali výpravy do okolních klubů a hospod, kde jsme vždycky všechno vyžrali a vypili...

Co budete dělat dál? Chcete točit nějakou desku? Ta vaše poslední je přece už dva roky stará!

No co dál... nová deska... K doražení tý oslavy jsme opravdu chtěli dělat další desku, ale jak už jsem řek, my Kelti jsme na štíru s plánováním, tak se nám to nepovedlo. Nejspíš teda vyjede k jednadvaceti letům Českýho srdce. No, nejspíš. Chceme ji pokřtít příští rok 21. května na Okoři, na festivalu. Asi. Měly by tam být naše starý věci, který by s náma nazpívali jiný lidi. Zatím se nám to povedlo dotáhnout akorát s Fanánkem, kterej nazpíval Zaslíbenej kraj. Ale jsme napevno domluvený i s dalšíma. Během toho chceme dělat na novým materiálu, kterej bude už něco jinýho, a ten by měl bejt v podobě desky venku někdy na podzim.

Plus minus podle keltskýho plánování, že jo? A co doma?

Ale dobře, já mám  dvacetiletou dceru, tak je po starostech. Ta už chodí domu jen sporadicky na návštěvu. Jinak všichni zdrávi.

I zvířata? Kolik jich vlastně máš?

No pár jo. Mám labradořici Fanynku, potom kočičku Mourinku, kocourka Ludvíka a slepičku Olinku. Ale tohle je už Olinka druhá. Já už jednu měl a ta mi po devíti letech umřela. Ke mně když se dostane slepice, tak má vyhráno, protože jinde jde hned po roce na druhej svět, ale tady v polívce neskončí. U mne je to na doživotí.

Právě vysílá:

Moderátor Honza Křížek
jan.krizek@rockzone.cz
Pořad: Objednej si svůj song