Rockzone.cz

Právě vysíláme: Objednej si svůj song, moderuje: Honza Křížek

SEASICK STEVE: Man From Another Time (Warner)

Redakce | 31. 1. 2010 | Kategorie: Rockové recenze | Sdílej

Velký zážitek pro každého milovníka blues. Něco mezi Johnem Lee Hookerem a White Stripes. Starý bílý bluesman hraje na bizarní kytary s jednou, třemi nebo čtyřmi strunami, a nechává se doprovázet pouze bubeníkem. Vracíme se s ním na farmu v Clarksdale, kde prý vzniklo delta blues, do Chicaga, kde se blues časem elektrifikovalo, a do San Franciska, kde v dobách hippies získalo nadnárodní psychedelický švunk.

Album vyšlo 19. října 2009

****

Stevu Woldovi, který si říká Seasick Steve, bude letos šedesát devět a má za sebou bohatý život. Včetně nevolností při plavbách na moři moři, díky nimž získal svou přezdívku. Pochází z Oaklandu, ve čtrnácti utekl z domova, toulal se po Americe a živil se obskurními džoby. V době květinového hnutí se prý přátelil s Joplinkou, ale ta nám to už nepotvrdí. Chvíli se pak potloukal jako pouliční muzikant a vypomáhal v nahrávacích studiích. Život ho nakonec zavál do Norska, kde jako šedesátiletý natočil své první snímky. Když ho v roce 2006 přitáhl do svého televizního show Later britský muzikant a moderátor Jools Holland, stal se v Anglii přes noc hvězdou. Man From Another Time je jeho čtvrté album a v britském žebříčku dostupilo před Vánocemi až na 4. místo.

To jen pro začátek, protože jméno Seasick Steva je u nás dosud úplně neznámé. Teď k hudbě. Jeho zatím poslední deska byla natočena v Nashville. Od prvního tónu vás zaujme zvukem, který je ze všeho nejblíž nahrávkám Johna Lee Hookera z padesátých let. Drsný, surový elektrický zvuk, prohnaný přes amatérsky postavený lampový zesilovač, který zní jako kdyby mu některá z elektronek právě odešla. Báječně hrubý zvuk slide kytary prý vytváří starým šroubovákem. Zní tak drsně a primitivně, že všechny současné hard rockové kapely musí zírat s otevřenou pusou a třást se závistí. Kytarový bluesový doprovod je postaven na repetitivních riffech, které dávají skladbám jedním dechem jak zeppelinovský, tak taneční charakter. Občas se do hry zapojí bubeník Dan Magnusson a skladby získají podobu jakýchsi syrovějších a roztancovanějších White Stripes. Tempo, které dvojice nabere uprostřed alba na písni That´s All, je neskutečně nakažlivé.  

Na svůj věk má Steve Vold docela slušnou páru a ze svých kytar pumpuje překvapivou energii. Jeho pocta Bo Didleymu, kterou deska začíná, nebo závěrečná Seasick Boogie, to je výbuch síly a energie, který bychom od starého vousatého pána nečekali. Když jsme u písně Didley Bo, která je postavena na nakažlivém rytmu, vycházejícím z karibské rhumby, jejž Bo Didley rád používal, Seasick Steve na ní dává rozkošný popis, jak dělat pravou garážovou hudbu - stačí brnkat na jeden na smetáku natažený drát a rytmus dělat pomocí dvou plechovek, naplněných hřebíky. Časem se to prý dá vylepšit do podoby nástroje, blízkého českému vozembouchu.

Většina písní obsahuje Stevovy vzpomínky na mládí - na toulky po světě, na muzicírování po ulicích nebo hledání práce. Jsou to jakoby fotografické momentky z dob, kdy „dívky byly mnohem hezčí a kafe stálo jen šesťák", jak zpívá v titulní písni.

Jo, a ještě na konci je jako skrytý track křehce udělaná bluesová verze starého countryového songu I´m So Lonesome I Could Cry. Její autor Hank Williams se se z ní pošetil blahem. Seasick Steve ji pojal jako dialog mezi starším unaveným mužem a s dětským hlasem zpěvačky Amy LaVere za doprovodu akustické slide kytary. Je to moderní a zároveň v něm cítíme kouzlo bezprostřednosti, které známe ze starých desek z třicátých a čtyřicátých let. Jedna z nejlepších verzí notoricky známé písně!

Seasick Steve je hrdinou pro každého, kdo má rád blues, kdo obdivuje originální osobnosti, které rostou stranou, pro každého, kdo má rád poctivou muziku. Je to opravdu muž z jiných časů, ale to neznamená, že nelahodí současnému uchu. Jeho čtvrtá sólovka má opravdu neuvěřitelný šarm.      

Právě vysílá:

Moderátor Honza Křížek
jan.krizek@rockzone.cz
Pořad: Objednej si svůj song