Rockzone.cz

Právě vysíláme: Objednej si svůj song, moderuje: Honza Křížek

SIX FEET UNDER: Graveyard Classics III (Metal Blade)

Redakce | 7. 2. 2010 | Kategorie: Rockové recenze | Sdílej

A je tu první pořádná death metalová deska letošního roku. Každý, kdo sleduje tvorbu floridských Six Feet Under, určitě uvítá další díl jejich adaptací rockových skladeb. Tentokrát se pustili do svých oblíbených thrashových, hardcorových a metalových skladeb z mládí.

***

Album vyšlo 18.1.2010

U adaptací Six Feet Under je člověk vždycky nejistý. Má se jim smát nebo vážně dumat nad tím, jaké poselství přinášejí? Minulá deska série Hřbitovní klasiky, vydaná před šesti roky, byla sestavena jen ze skladeb AC/DC a nebylo těžké se popadat za břicho, když Chris Barnes svým neodolatelným skuhráním zpíval zpomalené lidové vypalovačky. Teď je to ale trochu jinak. Six Feet Under nevybrali na třetí album žádné notoricky známé skladby, ale spíš si mezi skladbami svých hrdinů a oblíbenců vybírali chuťovky jako The Frayed Ends Of Sanity od Metalliky (1988) nebo At Dawn They Sleep od Slayer (1985), což jsou typicky thrashové věci, které mají relativně blíž k death metalu než měly klasické kousky od AC/DC. V takových případech se navíc projevuje pieta a s ní končívá nadhled a legrace.

Zní to jako kdyby se třetí Graveyard Clkassics nevydařily? To určitě ne! Je to velmi slušná deathmetalová deska, jen čím blíž mají původní skladby k dnešní tváři Six Feet Under, tím méně komický je efekt. Ale i vážně míněné srovnání dopadá pro Six Feet Under celkem lichotivě. Od mnoha jiných kapel, které vydávají podobné kolekce cover verzí, se liší především snahou o nové aranžmá, které citlivě zachovává původní rysy písní, ale vždycky je osobité. Člověk si toho bohužel všimne jen těžko, protože veškerou pozornost na sebe stahuje Chris Barnes. Není divu, protože tak jako on nezpívá nikdo. Pokud se ovšem ufónský Drákulův vokální výron dá označit za zpěv.   

Také třetí deska tu a tam sáhla po něčem nezvyklém. Nejvíc asi překvapuje adaptace skladby Psychoterapy od Ramones. Původní rychlý punk v nové verzi nabral rysy speed metalu a s Barnesovým chrčením vytvořil něco jako nový žánr. Vanhalenovské On Fire zachovalo do jisté míry Eddieho kytarovou pyrotechniku, zatímco Barnes zpívá ve dvou rovinách, jednak svým klasickým deathmetalovým chrchláním a jednak mečením, které z něj dělá strašidýlko Emílka. Jo, to je fakt legrace! Relativně nový kousek od Prong (1994), kterým album končí, je naopak nejserióznějším ze všech tracků. To proto, že hardcore křížený s industriálem má k instrumentálnímu základu Six Feet Under ze všeho nejblíž. Six Feet Under se do něj podařilo koncentrovat pořádnou dávku energie.

První album Graveyard Classics bylo vynikající, druhé ho překonalo svou zábavností, ale třetí vývoj série jakoby zastavilo. Chybí na něm kýžené překvapení. Možná bude lepší vrátit se zase k původní tvorbě.

Pro orientaci ještě uvádíme původní interprety skladeb, které se vyskytují na Graveyard Classics, Vol.3:

1. A Dangerous Meeting - Mercyful Fate
2. Metal On Metal- Anvil
3. The Frayed Ends Of Sanity - Metallica 
4. At Dawn They Sleep - Slayer
5. Not Fragile - Bachman Turner Overdrive
6. On Fire - Van Halen
7. Pounding Metal - Exciter
8. Destroyer - Twisted Sister
9. Psychotherapy - The Ramones
10. Snap Your Fingers, Snap Your Neck - Prong

 

Právě vysílá:

Moderátor Honza Křížek
jan.krizek@rockzone.cz
Pořad: Objednej si svůj song