- Rockové zprávy
- Rock interview
- Rockové recenze
- Club Life Praha
- Úvodník
- Album před půlnocí
- Polední devadesátky
- Nekonečný koncert v 7
- Novinky z radia
- Soutěže
- Fotogalerie
- Andělská dvacítka
- Hosté AD
- Song na přání
- Dopravní situace
- Dopravní desítka
- Ceny paliv
- O lidech
- O firmě
- Kontakty
- Naši partneři
- Naladit na netu
Právě vysíláme: Objednej si svůj song, moderuje: Honza Křížek
MASSIVE ATTACK: Heligoland (EMI)
Bristolský soubor Massive Attack byl hlavně v devadesátých letech symbolem kultivovaného, částečně elektronického, částečně tanečního a částečně rockového stylu trip hop. Jeho jádro tvořili tři, později dva muzikanti či možná přesněji zvukoví operátoři, kteří si brali na pomoc další muzikanty a hlavně zpěváky. Jejich nové album Heligoland pokračuje po sedmileté přestávce tam, kde umělci kdysi skončili.
*** 1/2
Album vyšlo 8.2.2010
Je poměrně těžké vysvětlit, o čem hudba Massive Attack je. Abychom ji pochopili, musíme se vrátit do sedmdesátých let, kdy na Jamajce vznikl na základě reggae zvláštní hudební styl, dub. Jamajští DJové ho vytvořili ze studiových nahrávek, u nichž zpěv a sólové nástroje rozdrásali pomocí echa a dozvuku do zvukové tříště, z níž se tu a tam vynořil nějaký instrument. Basová kytara zůstala vždycky nedotčená a automaticky vystoupila do popředí jako kostra všech snímků. Přesně tak ji potom začali používat Massive Attack. Dub se dostal do Evropy a do Ameriky a tady se setkal s jinými prvky. Druhým prvkem, který pocházel spíše z Ameriky, ale ve spojení s dubem definoval hudbu Massive Attack, je pro hip hop typické používání samplů místo klasických nástrojů, takže celek působí jako jakási plastická elektronika. A do třetice, to zase pochází z anglické rockové tradice, všechno je ve snové atmosféře, která bývá spojena s bílou psychedelickou hudbou. Výsledek, zvaný trip hop, má tedy kořeny ve spontánní jamajské pololidové kultuře, ale pod vlivem jiných prvků nabral formu spíše akademickou a formální. A teď si představme, že s touhle směsí začnou pracovat lidé, kteří chápou hudbu jako formu výtvarného umění, vlastně jako malbu zvukem. Budou to hodně studená, umělá plátna, ale někde na dně se tu a tam objeví jiskřička geniálně diletantského přístupu nějakého jamajského kutila. A v tom je podstata hudby Massive Attack, tak jak se utvářela zhruba před dvaceti lety.
Když teď řekneme, že na Heligolandu najdeme ještě větší posun od původního trip hopu k elektronické zvukové malbě, je jasné, o co jde. Od předchozího, velmi studeného alba 100th Window uplynulo sedm let, přičemž na Heligolandu dělal základní tým čtyři roky. V průběhu těchto let vzniklo nespočetně verzí s řadou hostů muzikantů, z nichž mnozí se do definitivního tvaru vůbec nedostali. Vydaná verze má za základ snímky, které vznikaly loni v kontaktu s Damonem Albarnem ze skupiny Gorillaz a po návratu Daddyho G zpět do vůdčího trumvirátu. Projevilo se na ní několik posledních let, kdy se Massive Attack, většinou pod pseudonymy, věnovali filmové hudbě. Jádrem jejich skladeb je většinou pomalá, vznešeně se valící a mohutně pulzující basa. Ne vždycky ji podporují bící, z nichž se občas stává spíš sólový než rytmický instrument. Melodii nebo aspoň její náznaky vytvářejí pomalé tempo ještě umocňující nasamplované klávesy a počítačové smyčky. Nad basou prostě plave ponurá hmota, z níž tu a tam vystoupí nějaký jasnější okamžik jako třeba dramatické smyčce v závěru Paradise Circus. Občas z této formy něco vypadne. Třeba v Girl I Love You naopak řádí zběsilá elektronická basa - a stejně se díky tragicky znějícím fanfárám dechů nic ze zamračené atmosféry ostatních skladeb nic nemění. Dokonalý soundtrack k nějakému temnému apokalyptickému filmu, tím spíš, že stejně jako hudba se i zpěváci snaží být chladní, až ledoví. A to včetně temperamentního reggae veterána Horace Andyho.
Pokud člověk není zarytým příznivcem ponuré elektronické hudby, bude do introvertní hudby Massive Attack jen těžko pronikat. Možná nejjednodušší by to mohlo jít přes skladby Splitting The Atom a zmíněný Paradise Circus s jednoduchými akordy klavíru a zvláštní atmosféru navozujícím hlasem zpěvačky Hope Sandoval ze skupiny Mazzy Star. Ale i tak musí mít člověk hodně naposlouchaně hudby, aby dokázal naplno vnímat takovou porci hudby budoucnosti, která tak jako ostrov Helgoland (anglicky Heligoland), podle nějž je deska pojmenována, leží blízko celého kontinentu a přece osaměle uprostřed Severního moře.
Naše pořady
| Andělská dvacítka Pavel Anděl | |
| Dvacítku nejhranějších songů RockZone 105,9 a něco navíc poslouchej každý čtvrtek v 17:00, v repríze každou neděli ve 12:00. Jestli chceš s Pavlem i moderovat a třeba taky něco vyhrát, piš na andelskadvacitka@rockzone.cz. | |
| Objednej si svůj song Honza Křížek | |
| Objednej si song pro sebe nebo pro své přátele. Od pondělí do pátku mezi 9. a 14.hodinou. Volej na 255 700 707 nebo mailuj na song@rockzone.cz. | |
| Hrajeme na přání Klára Hajdinová | |
| Song si můžeš přát taky u Kláry Hajdinové, a to každý všední večer od 20. do 21.hodiny. Volej na 255 700 707 nebo mailuj na hrajeme@rockzone.cz. | |
RockZone 105,9 FM - pražské rockové rádio Reklama









