Rockzone.cz

ZELLER: Času bylo málo, jen na osm písní.

Redakce | 30. 3. 2009 | Kategorie: Rock interview | Sdílej

Charismatický zpěvák Cocotte Minute Martin Zeller vypráví exkluzivně pro RockZone 105,9 o vyčerpávajících koncertech, o kolektivním komponování a tom, jak se mu vesnické diskotéky staly inspirací k nové desce. Předchozí album prý předběhlo dobu, povede se tentokrát nové desce Sado Disco zpomalit překotné tempo kokotího vývoje?

Právě vydáváte první desku po třech letech. Co znamenaly ty tři roky v životě kapely?

No, to byly hodně náročný roky, protože jsme hodně hráli. Druhá deska navíc neměla takovej úspěch, jakej jsme očekávali. Furt si myslím, že je dobrá, ale netrefili jsme se do obecně platnýho vkusu tý doby. Až teďko ji lidi začínají vnímat, ale tři roky po vydání je to trochu pozdě. Nejvíc byly ale stovky koncertů a s tím spokojená únava... A taky tlak, že ta naše třetí deska má bejt už hotová, dodělaná a hlavně zásadní, tak nějak zlomová. Chvíli trvalo než jsme zjistili, že je to nesmysl, a vykašlali se na to. Ale i tak to byl nepříjemný tlak.

V čem cítíš konkrétně ten tlak? Když hodně koncertujete, tak není čas se v klidu soustředit na nové věci?

Myslím si, že hlavní problém je v tom, že jsme hodně často zbytečně spolu. I když my máme speciální protiponorkový opatření - nikdy nejezdíme jedním autem spolu. Vždycky cestujeme více vozy a tvoříme různý posádky. Kdybychom takhle nejezdili, tak by kapela už určitě nebyla. Vždycky je přítomná ponorka, je tam únava. A je to náročný, protože pořád přesvědčuješ někoho o tom, že děláš dobře svoji práci. To je jako když zedník musí po každý cihle přesvědčovat ostatní, že tu cihlu dal dobře. Musíš furt dokazovat, že tam, kde seš, seš právem.

Máš pocit, že tě koncerty vycucávají?

Když je publikum špatný, tak ano. Což musím říct, že se našich lidí netýká. Ti naopak nabíjejí. Ale když se dostaneš na alce, kam ne úplně patříš, tak je to znát. To je pak souboj mozků.

Já myslel spíš, že jedeš někam tři hodiny, pak hoďku hraješ, a pak se zase trmácíš tři hodiny domů. A navíc furt hraješ to samý.

No, to je klasika. Vstaneš v šest ráno, jdeš do práce, makáš, v šest nebo sedm večer se sejdete, naložíte věci, jedeš do nějaký prdele, kde už jsou všichni vožralí, od jedenácti do půl jedný čekáš, až přijdeš na řadu. A pak musíš odvést dobrej koncert. To je mimořádně únavný, ale baví mě to, jinak bych to nedělal.

Projevuje se to na tý desce? Máte při tom čas skládat?

Času bylo tentokrát fakt málo.  A protože my nejsme kapela, kde by lidi skládali samostatně, a protože jsme kvůli spoustě hraní ani moc nezkoušeli, tak to byl trochu problém. Nejvíc totiž skládáme ve zkušebně. No, nějakej čas jsme si našli. Akorát přesně na osm věcí. Víc ne. Těch osm pecek dostalo přesně tolik času, kolik potřebovaly.

V čem se kapela změnila na nový desce?

Jsme starší, což je na tom znát. Ve výběru témat. A ve výběru temp.

Jste pomalejší?

Přesně tak. Jsou to spíš střední tempa. Nikam se zásadně nehrneme. A je v tom větší nadhled.

A z hlediska zvuku?

Změnili jsme ladění. To je taková hra, že na každou desku změníme ladění. Samozřejmě, díky tomu se změnila celá zvuková charakteristika kapely.

Zdá se, že jste víc elektroničtí.

Jo jo jo. Tohle je konečně první deska, která se dělala aspoň z části tak, jak bych si to představoval. To znamená, že se udělaly kompletní písničky, které stačilo nahrát a deska mohla jít ven. Ale my jsme se rozhodli, že ty pecky nahrajem a pak teprv na nich budeme dělat produkci. To znamená, že z těch původních písní v podstatě nezbylo nic. My jsme je vzali a desítky hodin devastovali. Proto je tam ta elektronika. Jak jsme to do těch písní pořád dolejvali.

Máte ještě ty původní verze?

Ne, ty zmizely v propadlišti dějin.

Není to škoda?

Ne. Výsledek je takovej, jakej je. To, co bylo na začátku, je nezajímavý.

Texty jsou tvoje, že? Píšeš je až když je píseň hotová nebo už když se skladba rodí ve zkušebně?

Tak půl na půl. Někdy je dělám k celý muzice, někdy jen k riffu. Někdy to napíšu celý a někdy dodělávám po částech. Je to fakt kus od kusu a myslím, že to je dobře, protože aspoň při tom nezapadám do klišé.

Když se člověk baví s lidma ze špičkových světových kapel, tak se diví, jak si ti lidé šetří i ten sebemenší nápad. Třeba Robert Trujillo z Metalliky mi tvrdil, že kdykoli vezme do ruky baskytaru, okamžitě automaticky zapíná nahrávání.

To je spíš práce pro kytaristy. Ale já si taky ukládám různý nápady. Obraty, rýmy a tak.

Máš zápisník?

Já si to píšu většinou jako esemesku do mobilu, protože telefon je to jediný, co u sebe mám skoro vždycky.

Jak se ta vaše deska bude jmenovat?

Sado Disco. To souvisí s naším obdivem k diskotékám.

Ne k sadismu?

Taky jo... Rozumíš, diskotéka je vždycky natvrdo.

Co se vám tak líbí na diskotékách?

Já miluju diskotéky, protože podle nich poznáš kraj. Poznáš město, poznáš, co tam je za lidi.

Takže když řeknu Ústí nad Labem, tak mi podle diskotéky popíšeš, jaký tam žijou lidi?

V Ústí jsem ještě na diskošce nebyl. Ale obávám se, že vím, co bych tam viděl.

Tak třeba Zlín.

To ses trefil. Zlínský diskotéky jsou jedny z nejlepších. Jsou tam luxusní holky.

V takový prdeli světa?

No naopak. Ze Zlína je nejkratší cesta do Ameriky. Tam jsou všechny holky hezký, učej se cizí řeči a tvrdě na sobě makaj, protože tam jsou v kurzu hokejisti. A hokejisti jednou začnou hrát v Americe. Hele, ti hokejisti jsou tam rozebraný už od šestnácti let. Rozebraný z diskoték, jestli mi rozumíš.

Co třeba Ostrava?

Tam mě to moc nebavilo. Diskošky jsou nejlepší na malejch městech a vesnicích. Když je to moc průmysl, tak je to nuda.

A tobě diskotéková hudba nevadí?

Ne. Mně je to úplně jedno... Řek bych, že je to všem úplně jedno... V určitou hodinu.

Co si teda pustíš doma?

Nic. Pokud možno nic.  Leda mluvený slovo. Nebo to, s čím musím pracovat.

Posloucháš pohádky?

Pohádky mě nebavěj. Já mám nejraději dobrodružný věci nebo Šimky Grossmanny, Cimrmany a tyhle věci, Menšíky. Někdy to můžou bejt i bizarní nahrávky.

Co tě na mluveným slově přitahuje?

Že to není nahlas. Uklidňuje to. Nemám hrát hlasitou hudbu.

A jak máš teda při vystoupení nastavený odposlechy?

No, nahlas. Prostě hluku mám dost v práci. V soukromí proto vyznávám ticho.

 

 

 

 

  

 

 

Komentáře

Nový komentář