Rockzone.cz

COCOTTE MINUTTE: Sado Disco

Redakce | 5. 4. 2009 | Kategorie: Rockové recenze | Sdílej

Lepší je natočit třicet minut, které mají co říct, než se v šedesáti minutách zbytečně rozmělňovat a opakovat. Třetí album se Cocotte Minute opravdu vydařilo. Je tak zahuštěné, že řekne víc než celé romány.

****1/2

Album vyšlo 31. března 2009.

To snad ani není česká metalová deska! Ono to opravdu šlape! A ve všech písních je fakt energie! Opravdu, proti novým nahrávkám Cocotte Minute zní všechno, co u nás bylo dosud nahráno, jen ploše a rozmazaně. Kytary jako břitva jsou nádherně čitelné a elektronické zvuky a efekty vylézají ze skladeb až nečekaně plasticky. A co je úžasné, v tom rachotu je Zellerovi dobře rozumět.

Srozumitelnost je pro Sado Disco nesmírně důležitá. Při všem velkém respektu k hudbě kapely stojí síla kvalita desky na textech. Dá se říci, že Zeller je spolu s Tonym Ducháčkem z Garáže jediným opravdovým sočasným českým rockovým textařem. Svět, který ve svých písních líčí, není zrovna moc vstřícný. Většina textů se v nějaké podobě dotýká zavržení nebo vyvržení, ať už je to od rodičů, od světa, od Boha nebo ze společnosti, nebo na fakt svého outsiderství nějak reaguje. Nejčastěji ostrým pohrdáním (Nenávist) nebo ignorací (Je mi to jedno). Jedině industriální mantra Dotkni vyjadřuje chvíli slabosti. Když v ní Zeller zpívá: „Uprostřed všeho a všech naprosto sám/ hřej mě a skrývej... já usínám",  je to nejhlubší citový prožitek alba. A že máte po většinu desky pocit, že zpěvák své písně doopravdy žije.

Pokud se z těchto slov zdá, že Sado Disco je deska o tragickém údělu moderního člověka na počátku 21. století (nebo jak se to frázovitě říká), tak chyba lávky. V druhé linii textů je přítomen humor jako málokde. Někde je skryt ve vtipném obratu nebo rýmu („Vítej do časů staženejch ocasů" nebo „Cháron na voru další potvoru/ veze k pohovoru..."), jinde v námětu "(„Včera mi volal Bůh... povídá nazdar kámo/ já to tady trochu vedu jestli je ti známo/ jak bych to řek no... víš... nechce se mi/ ale mám tisíce zbloudilejch duší/ a jen jednu zemi.") nebo v přednesu. Tření vyvrženeckého vzteku s humorem vytváří to, co dělá Cocotte Minute nenapodobitelnými. Jak jen to ale pojmenovat? Chlapskost? Nadhled a svět pod kontrolou? Všechno v sobě jasně srovnaný? Ne, to nejde tak jednoduše sdělit. Hemmingway prý kdysi řekl, že kdyby dokázal stručně říct, o čem je jeho kniha, nemusel by ji přece vůbec psát...

A do toho perfektně zapadá brilantní muzika. Cocotte Minute se posunuli z nu metalového světa do stylově více rozostřeného prostředí. Na albu je jedna skladba, která zvukem ještě trochu patří do minulé éry (Nenávist), ale většina skladeb už je bohatě protknuta elektronikou. Původní nu metal se přiklání k industriálu už v první skladbě Sorry. Těžký syntetický groove, který by slušel Kornům nebo P.O.D. je konfrontován s ostře znějícími kytarami, připomínajícími elektrické vrtačky tak, že se člověku v palici vzdáleně mihne připomínka nezaměnitelného rammsteinovského Feuer Frei. Nikde nejsou žádné složité přechody, jede se buldozerem a jakoby jedním dechem.

Na RockZone 105,9 jsme už kolem Vánoc hráli Nenávist. Teď je v rotacích Sado Disco, i když kapela spíš doporučovala 1-2-3 vpřed! Taky na ní nejspíš dojde - a možná pak ještě na jednu nebo dvě další. Takový kvalitní domácí materiál nemá rockové rádio často k dispozici.

Uvnitř obalu je kapsa, označená jako Sado Disco vol.2. Že by kapela chtěla časem natočit pokračování? Nebude to jen rozmělnění toho, co se jim tentokrát povedlo tak jasně a srozumitelně říct?

 

Komentáře

Nový komentář