Album vyšlo 1.3.2010
***1/2
Desky jako Classic Fantastic bývají pro recenzenty těžkým oříškem. Jsou tak různorodé, že v nich najdete všechno. Přijít na to, co tu neuvěřitelnou směsku srží dohromady, v tom je jádro pudla. Stačí si poslechnout titulní skladbu. To je zpočátku - podobně jako většina desky - jasné retro sedmdesátek. Lehký funkový disko zvuk připomíná nebožtíka Barryho Whita a jeho orchestr Love Unlimited, ale je stříknutý elegantním rapem. Po dvou třetinách písně se skladba zlomí, kapela najednou zní jako klubové jazzové kombo a než se nadechnete, z komba se v závěru na několik vteřin stane bigband. A vzápětí navazuje skladba The Originals, která nabízí zjemnělejší formu nu metalu. Omšelý bar, diskotéka, rockový koncert, klubové show, lidová zábava i přísně uzavřené intelektuální prostředí. Existuje něco, co tohle všechno nějak spojuje? Musí, protože deska FLC opravdu přes všechno šílené putování různými styly v posluchačových uších drží pohromadě! Troufáme si tvrdit, že cementem je láska k půlnočnímu New Yorku a k místní kultuře, spíš multikultuře, ve které se všechno prolíná. Možná pod diktátem hiphopu, který je u nového alba Fun Lovin´ Criminals přítomný skoro pořád. Je zvláštní, že Fun Lovin´ Criminals se vracejí k tématu, které otevřel už Lou Reed s Johnem Calem a dále se v něm babrali Television nebo Patti Smith Group nebo v posledních letech Suzanne Vega. Tím je snaha vidět v jednom z největších a nejpřetechnizovanějších velkoměst světa něco romantického a přijít na kloub tomu, proč taková obluda dovede vzít za srdce a člověka donutit, aby se tam znovu a znovu vracel.
Dlouhá pauza probudila ve Fun Lovin´ Criminals lehkost. I když hrají chvílemi o trochu ostřejší rock, jejich hudba je jako pavučinka. Rap zní načechraně a svěže, dotyk retra je hladivý a nostalgický, nikdy neupadně do sentimentu. Nálady jsou temné, ale ne strachem, nýbrž úsporným nočním osvětlením. Samply a smyčky zůstávají základním stavebním materiálem.
FLC jsou elegantní jako nikdy předtím a jestli si nějaká deska zalouží označení cool, tak Classic Fantastic určitě. Díru do světa s ní do světa neudělají, dokonce se zdá, že víc respektu uloví v Evropě než v rodných Státech, ale okruh posluchačů, který si za svých šestnáct nebo sedmnáct let existence získali, bude spokojen. Od 100% CoLombian je to nejlepší, co udělali. A nejlepší kousky? Určitě zmíněná titulní skladba, která je taky prvním singlem, a lehce latinská loungeová El Malo. Kdo raději kytarový zvuk, ten si určitě rád dá Jimi Choo.
No, uvidíme, co předvedou ve čtvrtek k SaSaZu.