Album vyšlo 21.7.2010
****1/2
Rob Halford točí pod svým jménem od roku 2000. Původně to měla být jeho hlavní aktivita, ale v létě 2003 se znovu vrátil k Judas Priest. Svému projektu je však dodnes věrný. Zejména ve chvílích, kdy jsou Judas Priest neaktivní, což je kvůli golfovým zájmům K.K.Downinga stále častější jev. V nejbližších týdnech se dočkáme jeho/jejich nové desky Halford IV - Made Of Metal.
Ještě předtím než vyjde nová deska, vrhlo na trh Halfordovo už pět let existující vlastní vydavatelství Metal God Records záznam z koncertu v kalifornském Anaheimu z června roku 2003. Není to nic jiného než zvukový záznam DVD, které vyšlo skoro zároveň s CD. Proto podtitul Original Soundtrack.
Anaheimský koncert měl pro skupinu Halford velký význam, protože na něm proběhl úspěšný debut kytaristy Roye Z, jenž se v následujících letech stal klíčovou osobností kapely a spoluproducentem dalších alb. Ve výtečné formě byl i zbytek souboru, který si ptávě užíval vydání a nadšeného ohlasu alba Crucible. Máme-li věřit zpěváku samotnému, v té době prý ještě neprobíhaly diskuse s ostatními členy Judas Priest o jeho návratu.
Koncert začíná vynikající verzí judasovského Painkiller, v níž má zpěvák dostatek prostoru, aby předvedl svůj nepříjemně vysoký a ostrý ďábelský ječák. Není to jediná skladba Judas Priest, s níž tehdy Rob Halford vylezl na pódium. Do jejich klasického repertoáru sáhne celkem jedenáctkrát a nedá se nic dělat, publikum si staré fláky vychutnává víc než novou Halfordovu tvorbu. Roy Z. i Metal Mike Chlasciak přitom mohou své kytary brousit jak chtějí, ale dvojici Tipton-Downing nenahradí. To není v muzikantské zručnosti, ale v nenapodobitelném duchu, který kapelu spojuje. Chybí jim ta správná řezničina, která je přítomna v nejlepších snímcích Judasů. Ale to je jedno, všechno zachrání svou energií zpěvák. I tak je tu několik zajímavých momentů. Speed metalově provedené Breaking The Law s nadšeně zpívajícím publikem se nedá zapomenout. A závěr koncertu v podobě dvou slavných metalových hymnických songů Victim Of Changes a You´ve Got Another Thing Coming patří k nejlepším momentům v historii všech metalových živáků. Kdosi z recenzentů o první z písní výstižně poznamenal, že při svých deseti minutách má někdy blíž k živým deskám Deep Purple než k Judas Priest. Není to náhoda, Halford v té době hodně hovořil o návratu ke kořenům, zpět na startovní bloky ze sedmdesátých let.
Komunikace s publikem v závěru show je opravdu učebnicová. Halford lidi doslova uvaří. Naopak, přesně tohle úplně chybí bonusu desky, na posledních čtyřech navíc přidaných snímcích, které byly nahrány zhruba pět měsíců předtím v Tokiu. Halford tady zní mnohem sevřeněji, což prospívá hlavně doom metalové skladbě Golgotha, kde je potřeba koncentrované zvukové hmoty nezbytná. Zbytek je ale proti Anaheimu podivně chladný, Halford svou energii vyzeřuje někam do prázdna.
Pokud nepočítáme jednu pouze downloadovatelnou desku, je Live At Anaheim druhým živým albem Halford. Škoda, že vychází tak brzy před jejich novou studiovkou. Může se totiž stát, že ji v blížící se kampani mnoho lidí přehlédne. A to by byla škoda. Je to skvostné živé album.