Album vyšlo 5.6.2009
***
Linda Kasabian byla hippie dívčina, která se výrazně podílela na akcích vraždícího guru Charlese Mansona a jeho party v okolí Los Angeles v létě 1969. Pětičlenná skupina z okolí Leicesteru si vybrala její jméno prý proto, že dobře znělo. Jeden společný rys by se ale přesto našel - Manson a jeho rodina se ke svým akcím inspirovali některými momenty tzv. Bílého alba The Beatles. Kasabian to dělají také, i když někdy přímo, ale častěji zprostředkovaně.
Kdyby nebylo Beatles a jejich generace, neměly by se britpopové kapely čím inspirovat. Celých posledních dvacet let připomíná Británie kotel, ve kterém se kříží různé proudy nástupců Beatles mezi sebou. Ti zní jako tamti, tamti připomínají jiné. Odkaz šedesátých let, kdy byla Anglie skutečnou rockovou velmocí, se tak dusí ve vlastní šťávě a produkty, které tak vznikají, připomínají degenerované šlechtické rody. Nepřichází, či dokonce snad ani není připouštěn žádný impuls zvenku. Není jím ani japonský Američan Dan the Automator, který třetí album Kasabian produkoval.
Jednu věc nelze Kasabian upřít. Jejich deska je pestrá. Skladby nejsou moc originální, ale inspirují se celou širokou škálou různých vzorů. Už před vydáním desky sliboval šéf Kasabianu Sergio Pizzorno, že některé ze skladeb budou inspirovány Sydem Barrettem a rannými Pink Floyd. Asi nejblíž této představě je píseň West Ryder Silver Bullet, která začíná podobně jako skladby z prvních tří floydovských alb. Jinou typickou a jakžtakž skladbou, sahající pro inspiraci do šedesátých let je Fast Fuse s basovou kytarou jako vypůjčenou z Eight Miles High od Byrds (to byla jedna z mála US kapel, uznávaných na britské scéně) a psychedelickými zvukovými kreacemi, které by se hodily k Primal Scream. Thick As Thieves zase připomíná McCartneyho melodie typu Maxwell´s Silver Hammer z Abbey Roadu - Kasabian se spíš ale inspirovali desítkami nápodob z 90. let jako byla například Charmed Man od Blur. Spousta skladeb má své kořeny ve starších deskách Oasis nebo Primal Scream. Třeba Ladies And Gentlemen, Roll The Dice by se klidně chytla na druhém albu Oasis, zatímco Vlad The Impaler a dvě nebo tři další skladby patří do elektronické linie skladeb od Primal Scream.
Ne že by to byla nudná deska, ale pocit jisté zbytečnosti se do duše vkrádá s každým dalším poslechem. Potěší ale naopak to, že album má vyrovnaný názor. Není na něm jediná skladba, která by se zbytečně podbízela publiku. Hlavní singl Fire není žádný prvoplánový pop hit, jak se to dneska dělá, aby se album prodávalo, ale integrální složka celé desky, která nad ostatní skladby ční výrazným refrénem, posíleným ženským sborem.
P.S. West Ryder Pauper Lunatic Asylum je jméno pověstného blázince v Menstonu u Leedsu.