Album vyšlo 21. května 2010
***
Málokterá skupina má takovou historii jako Masterplan. Založili ji dva exkomunikovaní členové německých Helloween spolu s norským zpěvákem Jornem Landem v roce 2002. Natočili dvě alba klasického power metalu se slušným hitovým potenciálem, ale kromě specifického okruhu středoevropského a skandinávského publika se nechytili. Naopak, v kapele došlo k nepříjemným tenzím, které vyvrcholily rozchodem zakladatelů. Zatímco Lande pokračoval sólově, kytarista Roland Grapow přibral do Masterplan nového zpěváka Mika DiMea, s nímž natočil průměrné album Mk II. Když loni DiMeo oznámil, že u Masterplan končí, čekalo se, že je to definitivní tečka za historií kapely. A vida, všechno je jinak. Je tu nový Masterplan se staronovým zpěvákem Jornem Landem a s nimi i nové album.
Pokud nejste zarytými fanoušky Masteplan, od alba Time To Be King nečekejte nic zázračného. Lande byl vždycky vzorným žákem Coverdala a Gillana a z jejich bot ani tentokrát nevypadl. Zpívat ale umí tak dobře a přesvědčivě, že vás skladby v jeho provedení dovedou zaujmout hned na první poslech.
Masterplan kdysi zněli jako o trochu modernější Europe a ani teď to není jiné. Stejně jako oni pětice staví na klišé výrazných kláves a hymnických refrénů. Singl Far From The End Of The World má v sobě rysy Final Countdown - i on je o vznešeném poslání lidstva, jímž je objevování jiných světů, ale nejde až tak do podbízivé odrhovačky.
Také Blue Europe a Blow Your Winds jsou stavěny přesně tak, jak má znít skladba, jejíž slova budou s kapelou zpívat tisíce fanoušků na open air festivalech. Blue Europe má v sobě panevropské poselství, které kupodivu nezní tak trapně, jak bychom od podobných kapel očekávali.
Jak už názvy skladeb říkají, témata většinou stojí na fantasy konceptu pohádkových paralelních světů, což podobně jako u jiných kapel této generace balancuje na hranicích stokrát přežvýkaných banalit a klišé. Krále, prince, měsíční noci, bitvy, to všechno už známe od Helloween, Avantasie, Euveitie, Blind Guardian a desítek dalších, většinou německých nebo na německý trh útočících kapel. Díky tomu ale kapela tu a tam v předehře použije nějakou zajímavou náladotvornou záležitost, která má blízko folk metalu. Třeba jakobyflétnovou pasáž v úvodu Lonely Winds Of War, které mimochodem parafrázují ze slavné Polovecké tance z Borodinovy opery Kníže Igor, nebo samplovaný sbor v Time To Be King. Nic to neznamená, ale deska zní o něco pestřeji. Většinou je to nejspíš práce klávesisty Axela Mackenrotta, který ve své kategorii představuje slušný nadprůměr.
Důležité ale je, že Masterplan natočili hodně energickou desku, postavenou na rychlých tempech. Na desce je jen jeden čistokrevný ploužák, závěrečná melodie Under The Moon, a ani to není úplně utahaná věc. Bizarní skladbu najdeme na konci alba. Kisses From You je střižena úplně ve stylu známé skladby Killer Queen. Ano, zní to jako s Mercurym u piána a s jejich pověstnými sbory. Vůbec netušíte, zda je to vtip, parodie, pocta kapele nebo omyl. Ale s trochou smyslu pro humor se takovému efektnímu kousku Masterplan zasmějete.
Čtvrté album Masterplan je solidní produkt své kategorie. Slušná řemeslná práce. Ale něco mu chybí. Možná je to jen jeden jediný krůček, který překročí hranici obvyklosti. Něco malého za hranice rockové obyčejnosti.