Album vyšlo 15.6.2010
****1/2
Sanfranciskému kytaristovi Stevu Millerovi je 67 let a svou první významnou kapelu založil v roce 1965. Od roku 1967 vedl pověstný Steve Miller Band, který se zpočátku věnoval psychedelickému blues a v sedmdesátých letech vyvinul svěží rock jazzový sound, který mu přinesl dva populární evergreeny - The Joker (později ho mezi jinými zpracoval Fat Boy Slim) a podle Rolling Stone sedmdesátou nejlepší skladbu všech dob Abracadabra (v posledních letech známou v provedení Sugar Ray). Ke konci osmdesátých let stále více uhýbal k pop jazzu, nicnémě před sedmnácti roky přestal Steve Miller Band natáčet. V roce 1997 se šéf kapely mihl jako „hlavní vedlejší muzikant" na desce Paula McCartneyho Flaming Pie, ale jinak jeho kapela hlavně koncertovala.
Je docela možné, že nová deska vznikla kvůli zpěváku a harmonikáři Nortonu Buffalovi, který prožil s Millerovou kapelou 34 let. Snímky vznikaly na začátku roku 2008, zhruba rok a půl předtím, než Buffalo zemřel na rakovinu plic. Miller prozradil, že natočili materiálu nejméně na dvě desky. Druhé album, rovněž míněné jako pocta populárnímu hráči na foukací harmoniku, má vyjít v roce 2011.
Millerovo nové album obsahuje 14 známých bluesových skladeb, mnohé z nich snad tisíckrát omleté bílými muzikanty. All Your Love patřilo v šedesátých letech k trademarkům Johna Mayalla, Further Up On The Road je dodnes populární claptonovka, Rock Me Baby od B.B.Kinga milovali Chicken Shack a Fleetwood Mac, Come On od Kingova jmenovce Earla bylo parádním kouskem v repertoáru Jimiho Hendrixe a Trampa zpívala naprosto senzačním způsobem dnes už zapomenutá Julie Driscoll. Z toho je vidět, jak těžký úkol si Miller dal - udělat po svém songy, které až notoricky patří k jeho generačním současníkům. Výsledkem je mistrovská deska.
Miller označil plným právem Bingo za mejdanovou desku. Skladby dostaly pulzující, roztancovaný rytmus a jeho kapela jim ubrala tíživosti a expresivitě, která patřila k původním verzím od Mississippi nebo z Chicaga. To je postup podobný tomu, co dělá Eric Clapton na svých snímcích, ovlivněných tzv. Oklahoma soundem. Klasické bluesové skladby v pojetí SMB mají podobnou lehkost, svižnost, eleganci a navíc pohodovou, uvolněnou funky náladu, jíž se ve dvou skladbách s ecidentní chutí přizpůsobil i hostující Joe Satriani. Jistěže hlavním sólistou je ve všech skladbách dokonalý Steve Miller, ale nenajdete nísto, kde by se zbytečně stavěl na odiv. Obvykle sóluje jen krátce a výstižně, ale vždy s citem pro strukturu skladby. Dost často nenechá v písni kámen na kameni, ale vždy zachová výrazný úvodní riff a jede si svá sólíčka podle svého. Jakoby santanovské vyhrávky v Trampovi jsou toho učebnicovým příkladem. To jsou mistrovské kousky rockového aranžérství. Božský zážitek pro každého mnladého muzikanta, který se učí hrát blues. Jako kytarista se nejvíc vyřádí v Come On (Let The Good Times Roll), ale ani tady nepřesáhne časový rozsah, po němž by začal nudit. Není to jediný případ, kdy je skladba v závěru stažená - klidně by mohla pokračovat (a možná i pokračovala) dalších několik minut.
Tři písně pocházejí z repertoáru Jimmiho Vaughana. Mezi nimi je také první singl Hey Yeah s mistrovským úvodním sólíčkem na wah wah pedál, který ukazuje, jak skvěle si Miller rozumí se svým doprovodným kytaristou Kennym Lee Lewisem. Z Vaughanovy dílny je i Sweet Soul Vibe, jediná pomalá skladba uprostřed šlapající desky. Navíc mistrovsky krásné spojení relativně ostrého bluesrocku s gospelem. Jiným aranžérským zážitkem jsou dva perkusionisté s praxí u Carlose Santany, kteří se objevují v All Your Love. S jejich nástroji dostala slavná skladba zvláštní, snad lehce karibský nebo africký nádech.
Skvostná bluesrocková deska má ještě jednoho vynikajícího protagonistu, spoluproducenta a zvukaře Andyho Jonese. Takový průzračně čistý a dynamický zvuk se na podobných albech jen tak neslyší. Prostě nezbývá než se těšit na slíbené pokračování.