Album vyšlo v USA 10.3.2009 (v UK 1.6.2009)
**
Reprezentativnější z obou variant desky se skládá ze dvou CD a jednoho DVD. Nejméně problematické je v ní CD, označené jako Singles. Reprezentativní výbor z Healeyho tvorby by asi vypadal trochu jinak, ale singly, sestavené v chronologickém pořadí, přinášejí zajímavý pohled na kytaristovu kariéru. Na začátku je spontánní talent, který se producenti pokoušejí zformovat nejdřív do proudu kalifornského rocku a pop-rocku, až poslední singl I Tried vyzní jako typická ulízaná pop metalová osmdesátka.
Dvě skladby vyvolávají pochyby. Jsou to „nové mixy" dvou nejznámějších Healeyho věcí. Na While My Guitar Gently Weeps s ním údajně hraje Georgie Harrison a Jeff Lynne (ale co? akustickou kytaru pod jeho sólem?), zatímco na I Think I Love You So Much má hostovat Mark Knopfler. Ten je víc k poznání. Ani jeden z obou virtuálních mixů nepřináší do Healeyho tvorby nic nového.
Druhé CD obsahuje koncertní snímky. Technicky nejsou nikterak kvalitní. Zvuk kytary je na dnešní vkus příliš tenký a bicí jsou sejmuty velmi chudě, ale jako obraz živelného muzikantství slepce, který držel svůj elektrický nástroj naležato na klíně jako steel kytaru, jsou plně dostačující. Třeba efektní dvouminutová coda v koncertním provedení See The Light - to je Hendrix ve svých nejlepších dnech! Healey dává do svého výkonu hodně energie a ze všech snímků je znát, že hraje s velkou chutí a zaujetím.
DVD je z velké části složeno z nahrávek filmu Live In London. Ani tady není technická kvalita moc vysoká, prostě špatná osmdesátá léta.
Připojený booklet přináší ještě větší zklamání. Když komplet obsahuje tři desky a hrdě si říká Legacy, předpokládáme, že také průvodní informace budou mít nějakou hodnotu a úroveň. Nemají! U koncertních skladeb se ani nedozvíme, z kterého roku procházejí. Biografie se skládá z několika banálních frází a nedozvíme se z ní ani to, že Healey vedl v posledních deseti letech dvojí muzikantský život a jako samouk hrál na trubku s tradičním jazzbandem. Chybí také diskografie, fotek je poskrovnu a některé ani nejsou okomentované, takže nevíme, odkud jsou nebo kdo na nich s Heyleyem stojí.
Protože jde o neautorizované vydání, na webu se objevila výzva, aby Healeyho fanoušci Legacy ignorovali. Ale to by byla škoda. Třebaže to je opravdu kolekce nic moc, prozradí hodně o Healeyho bezbřehém talentu a muzikantské zručnosti. Ale asi je lepší počkat na něco autorizovaného přímo z muzikantovy pozůstalosti.