Hrdě říkám: Já jsem Žižkovák. Pravda, jen naplavenina, ale kdo v Praze není? Bydlím tu asi rok a půl, ale muzikant se doma moc neohřeje. I tak ale vím, že nejlepším žižkovským vynálezem je vysílací věž. Když se člověk vrací a má v sobě pár kapek alkoholu nebo trochu toho čmoudu, lepší orientační bod nenajde. Bydlím kousek od ní, v Kubelíkovce, a tím je dán i seznam míst, kam se chodím napít. Pár kroků od domu mám Akropoli nebo Amores Perros. Tam chodím docela rád na mexická jídla, která pomalu ani neumím přečíst. Už si tam zvykli, že nemám rád ostrá jídla, a dělají mi je na míru bez jalapeňos. Třebaže jsem v poslední době propadl citrusovému fernetu s kolou, musím uznat, že tam dělají dobré mochito.
S Žižkovem se člověk rychle a dobře sžije. Přiznám se, když jsem tuhle někde četl, že se sem přistěhovala Marta Jandová se svým psíkem, měl jsem pocit zadostiučinění starousedlíka. Od té doby často myslím na venčící Martu. Asi si taky pořídím psa, seznámím se s ní a budeme se společně chodit venčit po kostrbatých žižkovských chodnících.