Album vyšlo 16.3.2010
****
Pro mnohé ctitele klasického rocku jsou White Stripes jedinou mladší rockovou kapelou, která stojí za poslech. Původně detroitští muzikanti Jack White a jeho bývalá žena Meg pro ně dokonale naplňují to, co na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přinášela bluesrocková větev tehdejší hudební scény, reprezentovaná například Rolling Stones, Led Zeppelin, Jeffem Beckem nebo Free. Jenže White Stripes nezůstávají jen u retra, ale dokáží ho dále rozvíjet a přibližovat dnešku. White Stripes jsou totiž zároveň populární u mladšího publika, protože pokračují v tradici syrově natáčených garážových kapel, které v sobě mají klasickou punkovou energii a nekompromisní nasazení. I v tom jsou samozřejmě retro - jejich punk je bližší Iggymu Popovi než dnešním, na punk si hrajícím kapelám. Živý koncert White Stripes má v sobě tak drsnou a ocelově nabroušenou atmosféru, jakou snad pamatujeme jen z prvních desek Iggyho legendárních Stooges.
Under Great White Northern Stars je v pořadí sedmou deskou White Stripes a zároveň jejich prvním koncertním albem. Ze všech možností, které žánr živého alba nabízí, dal Jack White přednost výběru nejlépe provedených skladeb z několika vystoupení v rámci kanadského turné 2008 turné před kompaktnější a autentičtější formou záznamu jediného koncertu.
Už první skladby naznačují, že v kořenech White Stripes je pevně zahnízděno především elektrické blues. Podobně jako Led Zeppelin se také Jack White nechává inspirovat kytarovými riffy, odvozenými z klasického delta blues v podobě, kterou přinesli do Chicaga ve čtyřicátých letech Muddy Waters nebo John Lee Hooker. Vrcholem je v tom závěrečná Seven Nation Army s motivkem, který může svou jednoduchostí a nápadem konkurovat takovým skladbám jako jsou Sunshine Of Your Love Od Cream nebo Heartbreaker od Led Zeppelin. V neúplném obsazení jednoduché motivy ještě více vyniknou a Jack White jim ještě dodá grády zvukem kytary, která pamětníkům připomene dávné chvíle, kdy muzikantovi odešla na jeho lampovém zesilovači některá elektronka. Nejlíp mu aparát „odchází" na Blue Orchid.
Za hlasitým elektrickým blues jen málo vynikne neméně častá inspirace klasickou country. Jednou z klíčových skladeb alba je adaptace notoricky známého hitu Dolly Partonové Jolene, na níž je vidět, jak ex-manžele Whiteovy přitahují melodické linky countrovyých písní. Není to jediný případ na albu, rovněž například písně Little Ghost nebo Prickly Thorn se v brutálním provedení garážové kapely snaží dobrat k momentu, kdy se country hudba potkala s blues a vznikl rock´n´roll.
Hlavní součástí dvojalba není ale hudební záznam koncertů na CD, nýbrž DVD s dokumentárním filmem, jenž zachycuje náladu a atmosféru kanadského turné 2007, na němž byla deska natočena. Jistěže to jsou zajímavé scény z neobvyklého turné, v němž se střídají obvyklá i neobvyklá koncertní prostředí s atmosférou dlouhých přejezdů až k mírně dramatickému závěru, v němž vnímáme psychické problémy, které u bubenice Meg dorostly do takových rozměrů, že kapela musela zrušit zbytek koncertní šňůry. Z filmařského hlediska je to průměrný dokument, kterých má na svém kontě každá významnější kapela několik. Obdivovatelé White Stripes si ho určitě užijí, ale divák, stojící mimo svět rocku, se nemá čeho chytit. Jen málokterý okamžik ho dokáže vtáhnout do příběhu. Jako ostatně většina podobných dokumentů, i když jsou o Paulu McCartneym nebo o Kornech. Zaplaťpámbů aspoň za zvukový disk.
Deska Under Great White Northern Stars je jen jednou součástí toho, co hyperaktivní Jack White v posledních měsících produkuje. Vede totiž ještě skupiny The Raconteurs, s níž má za sebou už dvě desky, a Dead Weather, jejíž druhé album Sea Of Cowards vyjde už 10. května. Produkce všech tří Whiteových kapel stojí za průběžné sledování a srovnávání. Každá z nich nabízí jinou formu country-blues-rockového retra.